10.9.2026
Poslední rok jsem měla možnost pracovat v zastupitelstvu naší obce. Poznala jsem, kolik času, energie a odpovědnosti stojí každé rozhodnutí. A také jsem poznala něco, co mě lidsky velmi mrzí.
Místo věcné diskuse často přichází křik. Místo argumentů osobní útoky. Místo respektu urážky, ponižování a vulgarity. Nejen na jednání zastupitelstva, ale i na sociálních sítích. Neumím si na to zvyknout.
Možná proto, že celý život věřím, že člověk může mít jiný názor, a přesto si může zachovat úctu k druhému. Že síla člověka se nepozná podle toho, jak hlasitě křičí, ale podle toho, jak se chová.
Nechci se zúčastnit slovních přestřelek. Nechci nikomu vracet stejnou mincí. Ne proto, že bych neuměla odpovědět, ale proto, že nechci ztratit sama sebe.
Do zastupitelstva jsem nešla kvůli funkcím ani kvůli osobním sporům. Šla jsem tam proto, že mi na naši obci záleží. Chci, aby byla místem, kde se lidé zdraví, kde se dokážou domluvit, kde si váží jeden druhého, i když mají rozdílné názory.
Za poslední rok jsem se utvrdila v tom, že právě takovou cestu chci jít.
Nebudu slibovat nemožné. Nebudu nikoho urážet. Nebudu si získávat podporu tím, že budu shazovat druhé.
Mohu slíbit jednu věc: Že budu vždy jednat slušně, otevřeně a s respektem. Že budu říkat svůj názor věcně a bez osobních útoků. A že nikdy nezapomenu, že zastupitel není nad občany, ale je tu pro ně.
Možná je dnes slušnost považována za slabost. Já si myslím pravý opak.
Slušnost vyžaduje odvahu. Odvahu zachovat klid, když kolem vládnou emoce. A odvahu dělat svou práci poctivě, i když je to někdy těžké.
Právě s touto vírou chci pokračovat dál.
Protože věřím, že naše obec si zaslouží nejen dobrá rozhodnutí, ale také dobrou atmosféru mezi lidmi.
“LIDÉ SI MOŽNÁ ZA ČAS NEBUDOU PAMATOVAT VŠECHNA ROZHODNUTÍ ZASTUPITELSTVA. BUDOU SI ALE PAMATOVAT, JAK JSME SE K SOBĚ CHOVALI.”
